Hranické robotování

Již šestý ročník této soutěže se uskutečnil v úterý, dne 18. 3. 2014. RTO tuto soutěž naplno využil pro přípravu na následující zahraniční soutěže, Polsko a Bratislavu, dojel v téměř plné sestavě, snad kromě Belega, který si není jistý v pravých úhlech, které měly být součástí soutěže. Ráno tedy vyrazilo celkem 6 členů RTO směr Hranice na Moravě. Já a Kuba jsme se dobrovolně rozhodli docestovat vlakem a přislíbeným tendrem. S dostatečnou rezervou jsme vystoupili z rychlíku a došli na označené místo, tam čekali tři čtvrtě hodiny a v předposledním kyvadlu nás zajímavý vůz dopravil až do areálu.

Ve velké tělocvičně zrovna probíhalo slavnostní zahájení. Posléze byl dán čas na rozježdění, kalibraci, ladění a zrychlování robotů. Tři zkušební a jedna soutěžní dráha byla v době testování obsazena soutěžícími. Všichni zkoušeli, ladili, měnili hardware i software svých miláčků robotů – sledovačů čáry. Náš tým nebyl výjimkou. Svou soutěžní premiéru si tady odbyla Lilianne, a rovněž analogový robot s názvem H&D, nebo lépe HaD. Nový robot na starém konceptu byl rovněž Kubův Easy, který měl ovšem od začátku testování značné problémy a tak se autor uchýlil k velmi razantnímu snížení rychlosti, aby robot alespoň projel. Zmiňovaný HaD, na tom nebyl o moc lépe, specifické světelné podmínky v kombinaci s velmi svérázným směrem výzkumu, který měl tento robot razit, a to kombinaci analogového zpracování signálu a použití krokových motorů, se zjevilo pro robota jako nepřekonatelný problém. Tak byl HaD jediný, který soutěž neprojel kvůli neschopnosti robota zdolat trať. Aimi, Beleg S, Windrider a Lilianne sváděli souboj na nejvyšších postech. Nutno říci, že roboti stvoření na technickou trať, a to Windrider a Beleg S, zaostávali za vedoucím monopostem obrovské hmotnosti a staré „koncepce síly“, Aimi. Tato deklarace síly a výkonu, v našich kruzích též nazývána „Dělová koule“, jela po vyladění regulátoru tak dobře, že nebylo pochyb o dobrém umístění. Rovněž Lilianne začala soutěž velmi slibně, v prvním kole, kde byla trať jednodušší, měla dokonce suverénně nejlepší čas ze všech účastníků. Bohužel druhé kolo s mnoha kříženími nezvládla a cestu si zkrátila, což znamenalo diskvalifikaci. Zato Windrider se potýkal s problémy už od začátku soutěže. Už na cvičném okruhu, přeskočil mantinel ohraničující dráhu a v děsivé póze dopadl na zem. Naštěstí z toho byl pouze přelomený držák na motor, který byl zalepen půjčeným sekundovým lepidlem. Nicméně oprava zabrala tolik času, že první kolo Windrider odjel s neúplně vyladěným regulátorem. To se projevilo na času, který měl téměř o dvě sekundy pomalejší než koncepčně stejný Beleg S. Nicméně v druhém kole na náročnější dráze si Windrider vedl nad očekávání dobře, dokonce lépe než jeho stájový kolega.

Systém soutěže byl ale neúprosný a počítal pořadí ze součtu časů obou kol. Z tohoto výpočtu vytěžil Beleg S svou bezchybnou jízdou a umístil se na 2. místě o 96 setin sekundy před Windriderem. Na prvním místě zaslouženě dojela Aimi. Robotem, který byl systémem posunut na zadní místa, se stala Lilianne, nakonec na 9. místě pouze rozdílem první jízdy před Easym. Za těmito místy už se tísnil jen HaD, který nedojel ani jedno kolo. V barvách RTO soutěžil ještě robot Fbot, který se se svými výsledky zařadil do středu výsledkové listiny. RTO tedy souhrnem v konkurenci profesorů a učitelů ze středních škol obsadilo 1; 2; 3; 5; 9; 10. a 11. místo. Jedním dechem ale dodávám, že v tabulce celkových výsledků vypadalo umístnění nečekaně jinak. První místo uniklo Aimi a pilotovi Matějovi o „celých“ 34 setin sekundy. Aimi trumfnul robot ze Slovenska. Další konstruktér ze Slovenska se vklínil mezi Aimi a peloton Belega S a Windridera. Pokud by se tedy hodnotili celkové výsledky časů, RTO by se umístilo na 2; 4; 5; 11; 49 a 57. místě z 83 soutěžících.

Po skončení 2. kola nezbývalo než spočítat výsledky závodu. V tuto dobu odjížděla většina týmu autem na přednášku do Ostravy, zatímco já s Kubou jsme čekali na výsledky a diplomy. Po delší pauze přišlo vyhlášení výsledků a převzetí diplomů a cen, které byly více než štědré a troufám si říct, že bezkonkurenčně hodnotné. Bylo jich rovněž mnoho, což činilo nečekaný problém s transportem na vlak.

 

P. Sámel; Já a ceny za 1. – 3. místo v kategorii.

I přes dílčí neúspěchy, nehody a nezdary považujeme umístění za velmi dobré a přinejmenším motivující pro další soutěžení. Chtěli bychom vyjádřit vděk a obdiv nad organizací soutěže, který byla promyšlená téměř do detailu, a zvláště pak panu Sámelovi, který za ní stojí. Pro představu je třeba zmínit zatím unikátní pokus pořadatelů o instalaci mantinelů proti pádu robotů. Rovněž servisní prostor, občerstvení, ale i ochota pomoci při nastalých situacích (ono zapůjčení sekundového lepidla) tvořilo v Hranicích na Moravě nezapomenutelnou atmosféru, která se podepsala nad pocitem úspěšně, ale i příjemně stráveného dne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *