Robotic Tournament 2014

Je to již víc jak rok, co jsme se seznámili s kolegy z Polska, konkrétně ze střední polytechnické školy v Rybniku. A tenkrát jsme dostali pozvání na soutěž, kterou pořádali – Robotic Tournament. Rádi jsme se jí zúčastnili a bylo to fajn. I proto byla účast na letočním ročníku v plánu již dopředu. Vše se konalo 12.4. kde jinde než v Rybniku. Na cestu jsme se vydali ve čtyřčleném složení – Honza, Honza, Matěj a já (Tomáš) – za doprovodu doc. Horáka. Ač bez plavek, byli jsme vyzbrojeni dobrou náladou, řadou baterek, dvěma nabíječkami, jednou pájkou, hromadou nářadí a také několika roboty.

Tato soutěž se vyznačuje řadou specifik. Tak jednak je to soutěž, která se docela zaměřuje na kategorii minisumo, jež se v Polsku těší velké oblibě. Dále je zde soutěž pro sledovače všeho druhu, avšak sleduje se bílá čára na černém podkladu. A obvykle v poslední řadě, pokud nepočítáme freestyle přehlídku, to byly myši v bludišti. Jenže letos, tak trochu na návrh docenta, vznikla další kategorie – Drag race.
Tedy kategorií bylo mnoho a my volili následovně. Nejvíce robotů se účastnilo sledování čáry. Konkrétně se jednalo o Windridera, Fbota, Lilianne a Belega II. Starší stroje již zůstaly doma, protože starat se o deset robotů je na soutěži často šílené. Zato Beleg II si odbyl svou premiéru. Dopředu bylo jasné, že své želízko budeme mít u myší v bludišti, protože jednu myš jsme dovezli i loni a celou zimu jsem stavěl novou, v rámci bakalářské práce. Jednalo se o její, resp. jeho (Steve 2M) první velký závod a zkoušku. A pak nová kategorie, Drag race, a Lilly, která měla ukázat, co dovede.

Dráhy u sledovačů vypadaly velmi podobně jako před rokem. Kvalifikace se skládala z jíz na dvou odlišných tratích. První byla dosti snadná, pouze zatáčky s poloměrem 10 cm. O tom svědčí i dosažené časy a první pořadí, ve kterém jsme prozatím drželi 5., 9., 11. a 16. místo. Nutno dodat že soutěžících bylo 24. Druhá trať byla již náročnější a obsahovala pravé úhly. To s sebou neslo nutnost roboty zpomalit, protože vše nebylo úplně ideální a ladící dráha se materiálem a tedy přilnavostí dost lišila od soutěžní. Ve výsledku to znamenalo zůstat těsně před branami postupu do finále, kde by nás čekala velmi složitá technická trať, na kterou jsme byli připraveni. Při posouzení umístění jenom mezi sebou to vypadalo následovně: Lilianne, Beleg II, Windrider a Fbot. Nic nečekaného, i když do Belega II jsem vkládal větší naděje. Některé parametry se však ukázaly ne úplně ideální, a ono to holt bez soutěže poznat nejde.

U myší v bludišti to bylo daleko snažší. Tím myslím, že soutěžili pouze tři účasníci – Steve 2M z Česka, Nite 3 ze Slovenska a Stuart z Polska. Toto pořadí bylo zachováno po celou dobu soutěže a tudíž Steve 2M dosáhl na vrcholný stupeň hned při svém prvním nasazení. Jediné problémy vznikly v kvalifikaci v důsledku desky složené ze dvou částí a velkému přechodnému schodku. Ten však byl bleskově organizátory odstraněn. Nebyli včak moc připraveni na to, že Steve bludiště mapuje, a už po první jízdě ho chtěli zastavit. A moc anglicky nerozuměli, tak byly poněkud složitější domluvy, nicméně nakonec vše dobře dopadlo.

Bodie v týmovém triku doplněném zlatou medailí

Bodie v týmovém triku doplněném zlatou medailí

Poslední soutěží byl Drag race. 12 metrů rovné dráhy, jeden robot, jedny stopky. Člověk cítil že tenhle závod bude velký, nový, nekonvenční. Jednalo se o to, aby se robot na dráze udržel i ve velké rychlosti. Jakýkoliv hrbol mohl znamenat katapultaci robota ven. První pokusy Lilly vypadaly skvěle, trať 12 m zvládala za cca 4 sekundy. Většina konkurence na tom byla hůř. Jenže pak přišly další stroje s časy nižšími a nižšími, byla pokořena hranice 3 sekund. Jak jen ale konkurovat turbínovým robotům dimenzovaným na rychlost až 7 m/s, když my končíme na daleko nižších hornotách? Chtělo to zrychlit. Ale jak, když už jsme byli na maximu? Zvednout napětí. Starý trik, který jsme kdysi použili u první verze Aimi. Kupodivu, tedy asi ne tak velkému, to začalo vypadat daleko lépe. desetinky šly stále níž a níž. Avšak neobešlo se to bez havárií, karambolů i spousty salt. Bylo štěstí, že to Lilly vše přežila, párkrát musel Matěj opravovat i prokovy. Nakonec byly Lilianne zapsány dva časy: 3:00 a krásných 2:56. Jednou se nám povedlo naměřit i 2:52, ale to už nebylo v měřené době. Co to znamenalo? 12 m, 2,56 s, tedy 4,68 m/s !!! Ale pozor, to jen průměrně, nezapomínejte, že se Lilly musela rozjíždět, což byl největší problém. Akcelerace musela být omezena, aby se nepřetočila. S velkým nadšením jsme shledali, že postupujeme na 4. místě do finále, které tvořili 4 nejrychlejší roboti z devíti účastníků. Bohužel se nám již nepovedlo zopakovat skvělé výsledky z kvalifikace a tak Lilly skončila těsně pod stupni vítězů s časem 2:72. Jen pro porovnání, časy lepších robotů byly 2:58 , 2:27 a 2:19. A ani jedno benyl robot s turbínou. Pevně věříme, že do příště se zlepšíme a uspějeme ještě lépe.

Lilly na dráze

Lilly na dráze

 

Soutěžní den skončil a my s jedním prvním místem zamířili zpátky domů. Byl to hezky strávený den spojenýi s nějakým tím bastlením a zlepšováním robotů přímo na místě. Navíc jsme obsadili krajní místa v depu společně s kolegy z Hranic, takže jsme se cítili jako doma. Organizátorům se celá akce povedla a budeme se těšit na další ročník.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *