Jak jsme NEprezentovali na Grand openingu světa techniky

IMG_20140925_174025

Doteď nás totiž událost, která byla ústředním programem minulého týdne, naplňuje emocemi. Minulé pondělí nás náš pedagogický dozor informoval, že VŠB bude prezentovat technologie na otevření nového pavilónu v dolní oblasti Vítkovic. Mělo to být už ve čtvrtek, to znamená nic moc času na přípravu něčeho závratného, ale naše Bakalářské práce a roboti, vše v perfektním stavu, byli zárukou, že jako RTO bude co prezentovat. Později toho dne jsme dokonce s Docentovým doprovodem jeli na místo, kde nás vřele uvítala paní, která už od pohledu měla vše na starost. Pěkně oblečená dáma ve středních letech, která už podle způsobu, jakým se s námi přivítala, je zvyklá pracovat s lidmi. Vešli jsme do budovy, kterou bych svým neznalým okem nazval surovou. Venek budovy působil pěkným, nicméně drsným dojmem, všechny prvky ať už cihly, nebo betonové bloky byly vystaveny na obdiv, krytina země, po které jsme šlapali, působila jako původní Vítkovická z 19. století, jen ofrézovaná. V budově samotné bylo již spousty atrakcí nachystáno. Naše průvodkyně nás dovedla až do míst, kde jsme měli prezentovat. Obrovskou místnost, odhadem tak 15 metrů jedna stěna, plnilo jen několik překrásných modelů průmyslu z Ostravy. Zbytek prostoru byl k dispozici nám. Docent se hned začal rozplývat nad tím, co vše můžeme prezentovat, od našich robotů přes Bc. práce, Kaipana, prototypy koloběžek, 3D tiskárnu, která je rovněž Matesovou prací… Z legrace jsem si nahrával co všechno a jak bude třeba udělat, a co kde bude. Jediná nedomyšlenost byla v nemožnosti dostání do místnosti Kaipana. Ani klasické dvoukřídlé dveře neposkytovaly dostatečnou šířku pro průjezd exponátu. Bylo nám řečeno, že ve čtvrtek začne onen Grand opening sjezdem Hejtmanů, Ostravské smetánky, ministra školství a samozřejmě premiéra v doprovodu médií. Další dny měla být prezentace volnější, už i pro normální smrtelníky. Byli jsme rádi za takovou možnost. Celé úterý a středu jsme veškerý volný čas obětovali přípravě. Každičkou volnou minutu, která nám byla darována školou. Při obědě jsme diskutovali nad rozložením a tím, které roboty vezmeme. V odpoledních hodinách jsme přemýšleli nad způsobem jakým ukázat ministrovi naši činnost a jak vysvětlit, že jedině takto se lze něco užitečného naučit… No byli jsme toho plní.

IMG_20140925_173119

Ve čtvrtek jsme přišli v týmových trikách, pohodlných botách. Bohužel nás čekala celodenní výuka. Během dne se do areálu navezla veškerá technika, která byla třeba. Celkově dvě dodávky a třetí jsme pomáhali vypravit my po tom, co nám skončila výuka. Po naložení poslední věci jsme nasedli do aut a vyrazili vstříc zajímavému podvečeru. Čekala nás ještě spousta práce, protože věci byly pouze navezeny, nikoliv uskládány a čas kvapil. Vše probíhalo podle plánu až do doby, než jsme viděli naši známou z pondělka, onu elegantní dámu, která na nás už čekala.

Ptala se po Docentovi, vypadala rozrušeně, což bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, že celá organizace ležela na jejích bedrech. Docent odjel do Polska na měření. Tak jí nezbylo nic jiného než mluvit s námi. Nejprve zdůraznila, že je v tom nevině a že je pouze vykonavatelem vůle z vyšších míst. To už jsme začali tušit něco zlého. Po několika dalších okřídlených větách, které byly odfiltrovány, jakožto pro význam bezcenné mě zaujala až tato část: …“způsob prezentace neodpovídá představám pana Ředitele“ … V tom jsem ji zastavil a zeptal se v čem je problém a co s tím můžeme udělat. Byli jsme jako skupina odeslání do „naší“ prezentační místnosti za pánem, který se po zopakování mého dotazu do nás hned pustil. „Ten stůl si pamatuji ze svých 6 let.“ – To hovořil o stole, který měl být teprve ustaven, „ozdoben“ a osazen technologií k prezentaci. „Prostě nejde, aby v budově, která vyhrála architektonickou soutěž, byly tyto stoly“ Pomalu mi začínalo zapalovat. Zeptal jsem se, jestli náhodou nemá nějaké adekvátní stoly. Neměl, jen odpověděl, že jich má 70, ale „rozházených po terénu“. Pak přišla i paní, jež náš provázela, a oba pěli duet. Ubrusy zamítli okamžitě, protože nejen stoly, ale taky forma prezentace technologií vadila. Bylo poukazováno na Kubova Trona, nebo Matějovu 3D tiskárnu, u kterých byly vidět dráty, i když buďto svázané, nebo upevněné v „husích krcích“. V šumu přestavěné tovární haly mi v paměti utkvěla obzvláště takhle věta. “Takováto prezentace výsledků není hodná vysoké školy, to si můžou dovolit středoškoláci.“ Naopak chválili Kaipana, který jim vyhovoval i s nabíjecí stanicí. V tuto dobu mi osobně došlo, že jejich záměrem je nás na dnešek uklidit. A po několika dalších minutách vyšlo najevo, že nikoliv pouze na dnešek, ale na celou dobu, která byla obsahem domluvy. David se snažil dovolat Docentovi, ale ten neměl v Polsku zapnutý roaming, takže jsme operativně rozhodli na tuto hru přistoupit a vše odvést zpět do laboratoře. S krátícím se časem do příchodu novinářů stoupala nervozita, a tím i vyhrocenost komunikace mezi průvodkyní a námi, což mě docela mrzí, protože si nemyslím, že to bylo potřeba.  Ještě nevyložené auto tedy odjelo a my začali kvapem odsouvat veškerý materiál zadní vchodem na místo, odkud bylo snadné jej naložit do dodávky. Veškeré technologie se nám povedlo naložit do dvou aut z původních tří. Plné auto jsme nechali na zadním parkovišti a šli si prohlédnout vestibul budovy, kde se pohybovaly hostesky se šampaňským a u baru se podávaly drinky, které kouřily. Dali jsme si po skleničce nealkoholické dýmovnice a pomalu přemýšleli nad odchodem. Teda spíše odjezdem. Po několika desítkách minut, ještě před oficiálním začátkem, jsme odjeli auty pryč z areálu dolní oblasti Vítkovic. Nechali jsme jim tam Kaipana, což byl jediný exponát vystavený od generálního sponzora VŠB – TUO.

Závěrem jen pár slov: Hlavy vychladly. Uznávám, že pokud pan ředitel viděl situační rozložení technologií tak jak tam bylo, když jsme dorazili, nemohl si být jistý výsledky. Považuji za neférové nenechat nás celou prezentaci uvést do stavu, jaký jsme chtěli, a až potom se rozhodnout. Rovněž považuji za bezúčelné povyšovat formu prezentace nad samotným obsahem. Obsahem byly nejnovější technologie a forma byla pro nás techniky stejně surově krásná jako pro komisi architektů budova, ve které jsme měli prezentovat. V žádném případě nebyly exponáty nebezpečné nebo v neupraveném stavu. Ale ruku na srdce… Jde plně opláštěný výrobek vůbec prezentovat?

One thought on “Jak jsme NEprezentovali na Grand openingu světa techniky”

  1. česky signifikantní přístup…
    Překlad: Česká zaprděnost, předposranost a papalášská nabubřelost…

    Kdybych vás lidi z RTO neznal a nevěděl co děláte a dokážete, možná bych to nekomentoval.
    Nemějte obavy, ředitelé, papaláši a ministři tady nebudou věčně, ale to co máte v hlavách vám nikdo nikdy nevezme!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *