RTO bourá mýty, aneb elektromobilem tam a zase zpátky

Nabíječka u Humpolce

Nissan Leaf

Ve čtvrtek 8.zaří 2016 se na letišti v Milovicích u Prahy konala prezentační a náborová akce firmy Valeo. Samotná akce byla velmi zajímavá, odkrývala nové technologie v robotizaci či automatizaci vozidel a nebýt podepsané mlčenlivosti vedla by na samostatný článek. Aby se ale dalo spojit příjemné s ještě příjemnějším a užitečným, rozhodli jsme se použít pro dopravu katedrální elektromobil. Pro tyto účely nám byl s drobným úšklebkem zapůjčen Nissan Leaf Asentra s 24kWh baterií, který byl dlouhodobě užíván Katedrou kybernetiky a biomedicínského inženýrství na Fakultě elektrotechniky a informatiky Vysoké školy Báňské. Nikdo, kdo se během dlouhého byrokratického řetězu vyřizování cesty setkal s naším záměrem, si neodpustil obdiv na adresu naší odvahy. Ti důvtipnější si s námi v rychlosti vyřizovali všechny resty, protože nevěřili v náš návrat v tomto pracovním týdnu.

Dlouhodobý průměr dojezdu na jedno nabití činil cca 140km. Nicméně správný přístup technika nám nedal a vůz jsme si půjčili již pár dní předem na testovací jízdu po dálnici z Ostravy do Fulneku a zpátky. Při téhle jízdě se ukázalo, že při naložení 4 pasažéry (urostlými chlapy) a jízdě mimo město se i na EKO program nedá počítat s dojezdem větším než 100km. To bylo trochu šokující, protože jsme v rozpisu zastávek u nabíječek počítali s delší trasou. Plánovali jsme nabíjet u 3 poskytovatelů této služby, a to ČEZ, EVmapa a Polyfazer. Den před odjezdem jsme zjistili, že u posledních dvou jmenovaných nemáme zařízen přístup, a tak jsem rychle volal a vyřizoval způsoby nabíjení a užívání kreditu. Musím říct, že jsem se nikdy s tak ochotnými lidmi nesetkal. Vše vyřízeno, se slevou, maximální ochotou, vstřícností a slušností.

Den před naší spanilou jízdou si Tom vzal Leafa domů, dobil jej a ráno přibral Kubu a dojel k nabíječce u Teplárny vedle Rudné ulice. Odzkoušená rychlonabíječka přes chademo kabel velmi střídmě doplňovala poslední procenta baterie, zatímco se sjížděli zbylí účastníci zájezdu, tedy já a Matěj. Byla hluboká noc, po páté hodině ranní, teplota dosahovala stěží 15°C. Do začátku akce na 440km vzdáleném letišti zbývalo necelých 9 hodin.

Posádka Leafa na cestě do Humpolce

První se volantu chopil Tom, řítili jsme se ekonomickou rychlostí cca 90km v hodině (všechny údaje rychlosti v tomto článku jsou uváděni v reálné měřené rychlosti, nikoliv v údajích z tachometru vozidla) po dálnici D1. Většinou s touto rychlostí nebyl problém, protože jsme se drželi kamionů v pomalém pruhu, navíc bylo ráno a provoz nebyl tak hustý. Naše první zastávka měla být u nabíječe Polyfazeru v Prostějově. Dojezd vozidla by možná stačil k dosažení dalšího nabíječe, ale demokraticky jsme přehlasovali Matěje a rozhodli se pro defenzivní strategii. Nabíječ byl v areálu soukromé firmy otevírající své brány v 7:00, kvůli tomuto faktu byl posunut i samotný odjezd z Ostravy, který byl původně plánován na 4:30. Na místo jsme opravdu dorazili podle plánu pár minut po sedmé hodině. Po připojení menekes kabelu ale nastal problém s autentizací voucheru k dobíjení, a proto jsem využil kontaktu a začal problémy řešit. Opět nezbývá než žasnout nad ochotou tak časně ráno řešit problémy. Po 15 minut jsme už čerpali energii, nutno říci že titěrným výkonem. Po 35 minutách jsme s dobitými 2,04kWh vyrazili na rychlonabíječku do Vyškova vzdálenou 27km při indikaci dojezdu vozidla 37km. Vyškov poskytl v nabíjení daleko větší luxus. Nabíjecí stanice ve službách EVmapy nám chademo přípojným kabelem během 12 minut dobila 8,6kWh, což mělo dostačovat na další zastávku v Brně. K řízení usedl Matěj. Z Brněnské ČEZ rychlonabíječky v areálu AAA jsem měl po přečtení komentářů na EVmapě strach, po několika minutách přemlouvání stanice na místě nutno přiznat, že oprávněný. Stanice nefungovala. Záložní plán zněl Troubsko, které se nachází nedaleko Brna ve směru na Prahu. Tady jsme za poplatek EVmapě dobili 18,2kWh za 36 minut. Další zastávka byl Humpolec, kde je kromě prvního Tesla Superchargeru i spousty dalších konektorů pro různé výrobce, včetně chademo přípojky. Bohužel, jak už to na naši oblíbené D1 bývá, ani nám se nepoštěstilo projet bez problémů. Ve Velkém Meziříčí na mostě havarovalo hned několik vozidel a v nastupující ranní špičce narostla kolona do úctyhodných 25km. To jsme s dostatečným předstihem věděli díky zelené vlně radiožurnálu. Sjezdem jsme se měli vyhnout nejhoršímu, ale uposlechnout rady hlasatele a neprojíždět Velkým Meziříčím nešlo, protože všechny cesty vedou do něj a nejbližší objížďka měřila více, než v kolik jsme mohli doufat, že ujedeme. Projet ucpaným městem nebylo tak hrozné, jak by se dalo čekat, nicméně společně se zdržením v Prostějově jsme začali tušit, že nám vyměřená rezerva nebude stačit a že nejspíše přijedeme na akci pozdě. V Humpolci jsme vyhladovělého Leafa dali nabíjet a ještě než jsme dojedli a protáhli se, signalizoval dojezd dostatečný k dosažení dalšího nabíječe v Praze. Za volant jsme usedl já. Dojezd 117km vzdálenost 100km. Kolem Prahy několik nehod, jak už bývá dopoledne zvykem. Rozhodl jsem se využít několik málo rad a zkušeností a využít hypermiling. Konstantní rychlostí, uvážlivým bržděním a jízdou ve vzduchové kapse za kamiony jsem za necelou hodinku a čtvrt zastavil u ČEZ nabíječky u BurgrKingu v Praze. Zbývající dojezd 66km. Nicméně jsme věděli, že pojedeme do divočiny mimo možnost dobíjení a tak jsme připojili vozidlo na chademo konektor a šli poobědvat. V 14:40, tedy po 25 minutách nabíjení a zároveň 10 minut po oficiálním začátku akce, na kterou jsme chtěli dojet, elektromobil vyrazil směr Polygon Milovice. Navigace mapující problémy na cestách nás vedla shora, což byl dobrý nápad, naneštěstí byl veškerý ušetřený čas promarněn hledáním vjezdu na nepoužívané letiště, poněvadž jsme dojeli z druhé strany, než se počítalo. V 15:40 jsme vystoupili na místě a začali se oddávat nasávání technických poznatků využitelných v praxi.

Nabíjení ve Vyškově

Cesta zpět odstartovala v 18:40 směrem k Burgerkingu. Matěj ujel 50km za 51 minut. Nabíjení jsme opět využili k občerstvení se. Nabíjení nám trvalo rekordních 45 minut, dobíjeli jsme do 96%, což bylo nejvíce za celou cestu. Cestu z Prahy do Humpolce jsme opět vzal já, kluci byli zvědaví, jestli se mi povede stejně ekonomicky jet i na Vysočinu, tedy do kopce. Povedlo, z původních 147km mi zbylo 32 a bylo by zbylo původních 60, ale kluci mě přesvědčili zužitkovat energii na posledních několika kilometrech rychlou a svižnou jízdou. Těsně po desáté hodině jsme odjížděli s 93% a slibovaným dojezdem 161km od Humpolce. Volantu vládl Matěj, já s Tomem jsme pospávali a Kuba měl za úkol kontrolovat životaschopnost Matěje, případně mu být k ruce s navigací. Matěj se ukázal jako elektromobilista první kategorie a nás vzbudilo až zastavení. Čekali jsme Brno, octli jsme se ve Vyškově. 144km cestu zvládl řidič na výbornou se zbývajícím dojezdem 28km. Bezmála třičtvrtě hodiny jsme usilovně dobíjeli a připravovali se na závěrečnou fázi cesty. Vyškov Ostrava. V Prostějově totiž už byl areál nabíječe Polyfazer uzavřen a jiné nabíječe po cestě nejsou přístupné, ověřené nebo spolehlivé. Po dobití 18,5kWh na 92% se Tom vydal na cestu. Cesta byla místy velmi vypjatá, protože byly okamžiky, kdy se dojezd vozidla ocitl pod hodnotou zbývající vzdálenosti do cíle. Nakonec však vše dobře dopadlo a my se o půl třetí ráno octli tam, kde jsme před 21 hodinami začali, u rychlonabíječe ČEZ u Teplárny.

Celá cesta nebyla jen plezírem skupiny elektroterorismu posedlých doktorandů elektrofakulty. Měla dokázat, že při troše dobré vůle jde Elektromobilitu využívat. Cesta do Prahy je extrémní případ. Co se týče ekonomické rozvahy, tak je potřeba zohlednit několik věcí. Jednak byla nefunkční nabíječka v Brně, která měla být v rámci ČEZ zákazníků zdarma, ale hlavně Nissan Leaf je autem do města a na meziměstské trasy, nikoliv na cesty přes celou republiku a z5. V případě, že by se veškerá energie dodávala ze solárních panelů VŠB, byla by zdarma, pokud by se elektromobil dobíjel z mimošpičkového (tzv nočního) proudu, byla by cena třetinová. Ale zejména, pokud by byl zvolen elektromobil, jakým je například Tesla model S, který má dojezd blížící se 500km, nabíjelo by se pouze jednou, a to v Humpolci v rámci sítě Tesla Superchargeru zdarma. Tím by se rapidně zmenšil i čas při nabíjení.

Nícméně jeli jsme Leafem s malou kapacitou baterie, dobíjet jsme museli a platit za energii také, proto nás celá cesta stála 477kč. Ano cesta za Prahu a zpět pro čtyři osoby nás stála 477kč, což je 0,54kč/km, nebo 120kč na osobu za cestu tam a zpět, která je dlouhá téměř 890km. Žlutý vlak vás nedoveze za takové finance ani do Prahy.

Skoro 5 stromečků díky ekonomické jízdě, a to jen z Vyškova do Ostavy

Dalším ožehavým tématem provozu elektromobilů je ekologie. Za celou cestu bylo spotřebováno 118,32kWh elektrické energie. Energetický ekvivalent v litrech benzínu je 12,91, nafty pak 11,83 litrů. Troufám si říct, že neexistuje sériově vyráběné auto na tato fosilní paliva, které by s tímto množstvím pohonných hmot a takto naložené ujelo více než cestu tam a zpět k první nabíječce (109km). Nissan je specifický tím že indikuje stromečky, které značí úsporu v efektivitě jízdy. Tedy brzdění pouze rekuperací, citlivá akcelerace a podobně. Z pěti maximálně zobrazitelných se nám povedlo nejvíce zasadit 4,8 stromečku po cestě z Vyškova do Ostravy, což na první jízdu elektromobilem nepovažuji za špatně.

Více fotek najdete na našem rajčeti.

One thought on “RTO bourá mýty, aneb elektromobilem tam a zase zpátky”

  1. Gratuluji k pěknému výkonu pánové a výbornému popisu cesty. Výkony výborné, jezdit elektromobilem opravdu umíte. Hypermiling paráda.
    Škoda jen, že jste se před cestou nezastavili za doc.Horákem Bohumilem nebo za mnou na JOB-centrum, byli by jste se dozvěděli o dalších možnostech nabíjení po cestě mezi Ostravou a Brnem. Jinak předpokládám, že Váš Lead má bohužel palubní nabíječku jen 3,6 kW, tedy jako můj vývojově 10 let starý Peugeot Ion. To bych hodnotil z hlediska nákupu jako vyhazování veřejných peněz, ostatně kolega Milan má totéž a už ví, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Já bych po zkušenostech do Leafu bez tempomatu a silnější palubní nabíječky prostě nešel. Protože nabít přes Mennekes za 35 minut 2 kWh je to, co nabiju z běžné zásuvky 230V 16A v kterékoliv domácnosti po cestě do svého Iona silnějším dokoupeným programovatelným nabíjecím kabelem 230V 6-16A. Pak jste totiž odkázáni na dlouhé nabíjení nebo CHAdeMO rychlonabíječky.
    Ale nemůžete znát všechno, to je jasné, to co píšu jsou 4 roky zájmu a 2,5 roku zkušeností s vlastním elektromobilem (a 3 měsíce s 2 vlastními elektromobily), ty půjčené v to nepočítaje. K četbě doporučuji hybrid.cz. Držím palce a ať Vám to bzučí.
    P.S. Boží je v Humpolci na Superchargeru ta zelená Teslaschade.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *