Jak jsme nejeli na Erasmus pro mladé podnikatele

Minule jsem dlouze popisoval několikaměsíční zkušenosti s programem Erasmus+. Když už bylo víceméně zřejmé, že Erasmus+ nevyjde, díky systému, ale hlavně kvůli tomu, že „profáci z Finska neměli zájem“, poohlíželi jsme se po dalších možnostech výjezdu. Doc. Jan Žídek nám doporučil obrátit se na JUDr. Vráželovou. To vše dne 9. 11. 2016. Tím se roztočil ještě intenzivnější kolotoč mailů, telefonu a hlavně byrokracie, ve kterém bylo zapojeno několik desítek lidí.

S doktorkou Vráželovou jsme se sešli na FEI VŠB. Řekla nám, že se můžeme účastnit Erasmu pro mladé podnikatele. Poskytla nám základní informace, dala materiály a kontakt na OKI, tedy Olomoucký klastr inovací, který bude přebírat roli zprostředkovatele a průvodce. Po několika telefonech jsme se dozvěděli, že nejdůležitější částí přijeti do programu je podnikatelský plán včetně cashflow analýzy našeho budoucího podnikání. Pravda několikrát jsme přemýšleli, že jako RTO založíme firmu, nápady by byly, ale spíše, než vyplňování kolonek předepisovaných EU jsme si to představovali jako řízení firmy, výroby a prodeje. Téměř měsíc trvalo, než jsme byli schopni společně s ochotným OKI a doc. Žídkem doladit dokumenty k přijetí do programu. Společně s podnikatelským záměrem jsme nahrávali životopisy. V době, kdy jsme je dávali společnými silami dohromady, se Tomáš projevil, jakože s pokusy o výjezd končí, což sice zamrzelo, ale objektivně to bylo pochopitelné, a když se na to dívám retrospektivně, tak i správné rozhodnutí. Ke schválení došlo mezi svátky, což byla věc, která mě ohromila. Opravdu mi člověk z OKI, Ondřej Lakomý, volal mezi svátky a řešili jsme to. V životě bych nečekal, že instituce placená z Evropských peněz bude fungovat v tuto dobu. Dalo mi to trošku jistoty a důvěry v lidi, kteří se o mě v OKI starali.

df

Na diagramu výše vidíte strukturu komunikace Erasmu pro mladé podnikatele.

Stejně tak mě udivila další věc. Horlivě jsem se poprvé po schválení přihlásil do seznamu nabídek a vyskočilo na mě přibližně 1800 nabídek (k dnešnímu datu (20.4.2017) 1756). Pokud si člověk zadal filtr, že mluví anglicky, chce jet do anglicky mluvící země a dělat svůj obor, zredukoval se počet na 0. Pokud tedy slevil z jazykových nároků, zjistil, že v celé Evropě a z 1800 nabídek se jich přesně 8 (dnes 13) zabývá elektronikou, automatizací, robotizací, senzorikou a spol., tedy něčím, co hýbe společností.

Naštěstí jsem se nestihl dívat dlouho, protože jeden z oněch 8 si mě rovnou spároval (hledat mohou obě strany). Já jsem panu Moscatimu z Neapole žádost potvrdil a později toho trochu litoval, protože jsem se dozvěděl, že jeho hlavní doménou jsou PLC (programovatelné logické automaty), od kterých se snažím být co nejdále. Napsal jsem mu tedy mail, ve kterém jsem mu vysvětlil, že to asi není ono. Za několik hodin jsem měl telefon z Italie. Ten jsem taktně nezvedl, protože jsem byl v polovině odpovědi na mail, který jsem dostal. Než jsem jej stačil dopsat, přišli od Itala další dva. Pak jsem se tedy podvolil osudu a zvedl telefon, tušíc, že moje angličtina bude mezi svátky v 10 večer při hovoru s Italem totální propadák. Kupodivu nebyl. Jeho angličtina totiž byla na podobné úrovni jako moje a po pár desítkách minut jsem byl schopen skládat věty bez větších problémů a hledání slovíček. V telefonu mi sdělil, že vůbec netouží po programátorovi PLC, ale naopak po člověku, co ovládá Arduino, tvoření desek s jednochipy a podobně. Vyptával se mě na 3D tisk a další věci, které jsem všechny znal, takže ideální stav. Telefon skončil tím, že se teda chceme a že se spárujeme a zavoláme si později. O několik byrokratických kroků, několik mailů a několik desítek minut hovoru v angličtině později byla situace následující: Nemůžeme jet ve dvou (i když jsme společníci firmy) k jednomu Hostujícímu podnikateli (He). Měl představu o našich výrobcích, jako například elektrokoloběžka nebo balancery, a právě ty jsme měli u něj rozvíjet a uvést na trh. Dále jsem se měl naučit základy italštiny a přeložit web RTOstrava do angličtiny. Obojí je prací na semestr, ale bral jsem to sportovně, sehnal si knížky pro samouky italštiny a začal kluky lámat, že ten náš web chceme přeložit. Po schválení našeho vztahu Niem a Hiem (Nio – OKI – moje středisko a Hio – středisko Itala) bylo nutno vyplnit Commitment D. To je zkouška vytrvalosti, protože větší snůšku keců, které si myslím, že nikdo číst dobrovolně nebude, jsem neviděl. Jedná se o dokument, ve kterém jsou v hlavičce důležité údaje o obou stranách a dále délka pobytu, čímž ale praktické informace končí. Další 3 strany bylo potřeba naplnit informacemi o tom, co tam budu dělat, k čemu mi to bude dobré, časový plán mých prací, jaké dovednosti si při programu osvojím a další. Osobně jsem zcela odevzdaně vyplnil hlavičku a čas výjezdu a vše odeslal Italovi. Pan Moscati zpracovával dokument snad 14 dní a stejně si myslím, že to spíchnul za pár hodin poté, co jsem jej urgoval. Vyplněný dokument jsem rovnou přeposlal do OKI (Nio) a tam ho pan Lakomý parafrázoval do systému. Ještě ten den bylo hotovo a já to vše potvrdil. V tuto chvíli se měla roztočit kolečka schvalovacího soukolí a výsledkem nesčetně postupových cest mělo být schválení celého plánu v čase 14 dní – měsíc.

V tuto dobu se Kuba rozhodnul svůj výjezd scratchovat a Matějovi tedy zbylo k jednání všech zbývajících … no vlastně dvě možnosti, Mnichov a Vídeň. Oba protějšky však nekomunikovali ani zdaleka tak pružně, jak by měly. Německo se neozvalo vůbec a Skype schůze s Rakouskem se neustále odkládala, ne Matesovou vinou.

Já už jsem uměl několik frází italsky. O pár dnů později v noci přišel automaticky generovaný email ze systému, ve kterém bylo řečeno, že můj výjezd byl zrušen a že se mám zeptat Nio proč. Nio mi ústy pana Lakomého sdělil, že Hio, tedy italská protistrana zajištující byrokracii a komunikaci s EU, to zabalila. Ano, prostě ze dne na den zavřeli krám. Další postup byl přehodit můj výjezd na jiné Hio a vše potvrdit. To se povedlo a vše jsme odklikali, ale po týdnu, kdy nedošlo z jejich strany k reakci, se musel Hio znovu změnit. Třetí hostující středisko už pracovalo spolehlivě, ale tentokráte se vše zadrhlo na potvrzení od Itala. Po pár dnech jsem opět volal panu Lakomému, který mi řekl, že má informaci, že Ital je spárován s někým dalším. Během doby těchto přehazování z jednoho Hio na druhé prošlo mezi mnou a Italem několik mailů. Většina zdůrazňovala potřebu mé italštiny a přeložených stránek. Stránky jsem říkal, že přeložím, zatím pouze důležité články, tedy Elektrokoloběžka a Balancery, tak jak jsme se domluvili. Italština pochopitelně nešla tak rychle, jak by si pan Moscati přál. Výsledky mých postupů jsem pravidelně sděloval, ale nebyli nikterak velké, což nejspíše vedlo Itala k levobočkovi, který se stal hlavním zájmem.

Zhruba v těchto dnech se Matějovi, Kubovi a posléze i mi ozvalo dánské číslo. Kuba z programu sice vycouval, ale v systému pořád svítil. Matěje hovor několikrát zachytil v nepravou chvíli, například když jsme spolu byli na zaškolení s 3D tiskárnou. První, kdo zvedl dánské číslo, jsem byl tedy já. Nachystán na plynou angličtinu s dánským přízvukem jsem byl překvapen slovenským mužským hlasem. Pan Penxa mi vysvětlil, že shání pro dánskou firmu mladého podnikatele. Když jsem se dostali k meritu věci, tedy k práci, zastavil mě a řekl, že mi pan Stephan brzy zavolá. Stalo se tak. Stephan byl dánský podnikatel a jak jsem zjistil z jeho stránek, poměrně úspěšný hráč na trhu s 3D mapováním pomocí dronů a možná i drony obecně. Povídali jsme si o BMS, KiCadu, multikoptérách, čipech STM a Matějovi, kterému se stále nedařilo zvednout tajemné dánské číslo. Vzhledem k časové tísni jsme tedy domluvili videokonferenční hovor mezi námi na jedné straně a Stephanem na straně druhé. Tento hovor se uskutečnil v pondělí 28.2. V hovoru jsme ještě jednou ukázali, co umíme (většinou prakticky na výrobcích), a když jsme byli zhodnoceni jako přijatelní, začali jsme se bavit o praktických věcech, jako jak nás tam dostane dva, když Erasmus nepodporuje nic jiného než 1 ku 1, nebo jak to je s ubytováním, které je v Dánsku neskutečně drahé. Vše jsme zdárně vyřešili, Matěj odeslal naše jména a do večera byl spárovaný. Problém byl s druhou sesterskou firmou, ke které jsem měl jet já. Ta ještě v Erasmu nebyla nahlášena a tím se opět vše protáhlo, nejspíše kvůli pracovním povinnostem pana Penxy a Stephana. Po čtrnácti dnech se magistra Říhovská do všeho vložila a začala pana Penxu uhánět. Ten mě následující den ujistil, že vše zkusí urychlit, jak jen to půjde. O tři dny později byla sesterská firma Stephana zavedena a nabízela mi spolupráci, kterou jsem obratem potvrdil. Dalších pár dní trvalo, než se vše potvrdilo od všech supervizorů, a pak ještě několik navrch, než se ke mně dostal commitment D. Kouzelný dokument, který jsem stejně jako předtím vyplnil v záhlaví, zdůraznil datum, kdy musím být zpět v ČR, a odeslal člověku, který měl být mým podnikatelem, tedy hlavě Stephanovi sesterské firmy. To se událo 29.3. Tedy po měsíci od naší komunikace, kdy jsme se já a Matěj snažili vše možné z naší strany urychlit. Po dalších dvanácti dnech se velmi stručným mailem ozval pan Penxa, který náš výjezd do Dánska pohřbil s tím důvodem, kterého jsme si byli vědomi – málo času, krátká výměna, nerentabilní.

Ne že bych s tím nepočítal, ale řekněme, že mě překvapilo, s jakou grácií a lehkostí dokázal pohřbít celou naši snahu. Když píšu naši, myslím nejen nás s Matějem, ale hlavně Nio, tedy Olomoucký klastr inovací v čele s p. Lakomým a magistrou Říhovskou. Přitom většina zdržení vycházela z neschopnosti Hio, kterým byl právě pan Penxa, včas zavést do systému novou firmu. Tato informace přišla 10.4. Systém zrušil partnerství o 4 dny později. Po pěti měsících, kdy jsme do programu vstoupili, jsme jej odpískali. Vždyť jsme chtěli být za dva, nejpozději za tři měsíce, zpátky. A vzhledem k tomu, že měsíc je minimální doba ke schválení, nebylo zbytí.

V přijaté poště mám 99 mailů a přibližně stejný počet bude v odeslané. Jen s Italem jsem protelefonoval 45 minut. S OKI (Nio) mám z vlastního čísla dalších 45 minut a to jsem drtivou většinu hovorů vyřizoval ze školního telefonu. Další hodina na videokonferenci s Dánem. To je jenom můj souhrn, Matěj bude mít podobný a trochou do mlýna přispěje i Kuba. Dohromady týdny času.

Čekáte ponaučení, objektivní kritiku? Tohle není bajka, tohle je způsob, jak rozvláčně vykládat a na nic nezapomenou. Způsob, jak seznámit s mými aktivitami posledního roku dost lidí, kteří se nás na to ptají. Říkali jsme totiž, že nemůžeme v letním semestru učit, protože tu nebudeme, že nemůžeme dělat na projektech, že nebudeme moci být u státnic, že ani ve volném čase tady nebudeme a podobně. Dost lidí vědělo, že někam máme odcestovat, a dost lidí mě tady potkává a ptá se, co tu dělám. No „sedím“ a jsem zklamaný.

Na druhou stranu nemohu říct, že jsem nezískal spousty zkušeností se zahraničními podnikateli i s byrokracií EU.

Ponaučení zní, pokud na Erasmus, tak na Bc./Mgr. stupni. Tam to jde s poloviční byrokratickou zátěži, i když, obzvláště pokud narazíte na neochotné a nekompetentní kancelářské krysy jako moje přítelkyně, taky je to záděr. Nicméně, ona už je přes dva měsíce v zahraničí, takže to stálo za to.

One thought on “Jak jsme nejeli na Erasmus pro mladé podnikatele”

  1. Dobrý den,
    děkujeme za tento trefný článek a ještě jednou chci vyjádřit svou lítost nad tím, že vám to nevyšlo, ač jsme na tom s kolegou Lakomým strávili moře času a úsilí. Bohužel jsme v tomto případě neměli asi štěstí na protistranu, protože většina podnikatelů, co máme v zahraničí, byla schopná vyjet do 14 dnů. Přejeme vám všem, ať ty dobré zkušenosti převažují nad těmi špatnými a ať jste úspěšní v tom, co děláte. Hezký den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *